Studio Double Fine už ukázalo, že umí dělat kvalitní a hlavně originální hry, což dokázaly vydáním hry Psychonauts, která si odnášela samá skvělá hodnocení, bohužel její kvalitu hráči nedokázali ocenit, což bylo vidět na slabých prodejích. Nyní nám studio Double Fine přináší jejich další hru s názvem Brütal Legend, od které se prakticky nic neočekávalo a o to je překvapení lepší, když zjistíte o jak kvalitní hru se jedná.

Vše začíná krátkým úvodním filmečkem, kde jde Jack Black do hudebního obchodu a z regálu vytáhne gramofonovou desku o které říká, že vám vyrazí dech. Jakmile ji položí na stůl ocitnete se v hlavním menu, které je naprosto skvěle a originálně řešeno. Celé menu je gramofonová deska a její obal, kterým vás navigují Jackovi ruce. Už zde tvůrci ukazují, jaké mají originální nápady. A věřte mi, že pěkně zpracovaným menu to nekončí.

Na začátku hry se ocitáte v kůži Eddieho Riggse, který je takzvaný „Roadie“. Přeloženo do češtiny se jedná o muže, který se stará o kapelu, nosí jim nástroje a v neposlední řadě také staví podium. Hra začíná v momentě, kdy Eddieho metalová kapela začíná svůj koncert. Když se tak Eddie zaposlouchá do hudby, tak zjistí, že pravý metal, který měl tak rád dávno vymřel a stěžuje si, že by se chtěl narodit v době kdy byl metal pro všechny modlou. Souhra náhod při nehodě na koncertě mu tuto možnost dá, a tak se Eddie Riggs ocitá v dávných dobách, kdy všichni milovali metal a uctívali ho. Bohužel v tomto světě jsou i odpůrci metalu, démoni,  kteří se vás budou pokoušet zabít stejně tak jako celou lidskou rasu. Během celé hry narazíte na spoustu zajímavých postav ke kterým si brzy vytvoříte pouto a budete je mít rádi. Je to dáno i jejich osobitým humorem hlavně tedy humorem hlavní postavy Eddieho, jehož hlášky vás vždy zaručeně rozesmějí, což je vlastně jeden z největších kladů celé hry. Bohužel humor nevydrží věčně a tak zhruba v polovině hry pocítíte  značný úbytek vtipných hlášek nad morálními hodnotami a vážnými scénami. Pořád je ale dojem z příběhu a celkového vyprávění hry velmi kladný.

Hned v prvních minutách soubojů proti démonům dostanete dvě hlavní zbraně, které budete používat po celou hru. Tou první je sekera jak jinak než metalového tvaru, kterou budete usekávat hlavy a končetiny nejrůznějších nepřátel. Druhá a mnohem zásadnější zbraň je kytara. Tu můžete použít k likvidaci vzdálených nepřátel sesláním blesků, nebo ohně do jejich těla. Kytara lze rovněž kombinovat s útoky sekerou což vám hodně usnadní práci.

Během první mise dostanete již zmíněnou sekeru a kytaru. K tomu vám však přibude ještě jedna hodně podstatná věc. Auto. Krásné nablýskané do metalového stylu upravené auto, které si Eddie sám vytvořil aby mohl rychle ujíždět nepřátelům, nebo aby mohl překonávat větší vzdálenosti mezi úkoly. To nás přivádí k důležitému prvku hratelnosti a tím je otevřený svět. Během první mise jsem si myslel, že je tato hra typická rubačka ve stylu God of War. Z omylu jsem byl vyveden ve chvíli kdy skončila první mise já seděl v autě a mohl sem jet kam se mi zachtělo. Stisknutím tlačítka SELECT jsem se dostal do mapy celého světa, který mě překvapil svou poměrně velkou rozlohou. Najdete tu hory, rozlehlé pláně, pláže nebo i jakési vesnice. Nečekejte ale žádný reálný svět ve stylu GTA, zde se jedná čistě o fantasy svět plný divných malých i velkých potvůrek. Nebyl by to otevřený svět kdyby tu nebyly vedlejší úkoly. I tady tvůrci ukázali svou originalitu a tak budete mít za úkol třeba dovážet pivo na párty na pláži předtím než zteplá ale musíte si dát pozor abyste ho moc nezamíchali, jinak by vám v autě udělalo pěknou paseku, nebo třeba pomáhat vašemu parťákovi s balením holek tak, že budete odhánět ostatní muže atd. Samozřejmě jsou tu i věci, které jsme viděli už v hodně hrách předtím, jako sbírání různých věcí nebo plnění unikátních skoků. Vedlejších úkolů je tu spousta ale i v této hře se po čase začnou opakovat a tím ztratí to kouzlo originality, které měli při prvním odehrání. K navigaci po světě vám pomůže již zmíněná mapa, kde máte vyznačeny jak hlavní příběhové mise, tak i vedlejší nepovinné úkoly. Pokud se chcete k nějaké určité misi dostat, stačí ji označit na mapě, kde se vám objeví cesta kudy máte jet. Bohužel chybí miniatura mapy a tak budete hodně často přepínat mezi mapou a hrou, což už mě po nějaké době začalo otravovat. Naštěstí se vám nad místem určení objeví takzvané světlo metalových bohů, takže vidíte alespoň směr kterým se máte vydat.

Za každý splněný úkol dostanete určitou finanční odměnu. Tu po nějaké době můžete použít na vylepšení vašich zbraní, nebo vozidla. Takový obchod je ve hře jen jeden, tudíž občas budete muset jet přes celou mapu, což mi ale vůbec nevadilo, protože jízda v autě je zábavná a po celou dobu hraní jsem se v autě nenudil. Vedoucí tohoto obchodu není nikdo jiný než metalový bůh Ozzy Osbourne, který vám postupem času bude nabízet stále víc věcí na vylepšení, jako třeba kulomet na vaše vozidlo, vylepšenou kytaru, která má větší sílu ale i třeba nové metalové a rockové songy do vašeho autorádia, kterých je tu opravdu dost.

Po nějaké době zápasení s démony zjistíte, že Eddie toho zas tolik se sekerou neumí, maximálně tři nebo čtyři komba. V té chvíli jsem si myslel, že tady mé nadšení končí, protože to chození a mlácení nepřátel už pomalu přestávalo být tak zábavné. V té nejvhodnější chvíli, však Eddie se svou přítelkyní Ophelií nalezli důl, kde pro zlé démony pracovali jako otroci nevinní lidé. Skály v dolech rozbíjeli svou vlastní hlavou, což se podepsalo na jejich podobě. Při pohledu na tyto nevinné lidi vás nejspíš pobaví jejich vzhled. Můžete dokonce vidět, jak se na jejich těle podepsala práce kterou prováděly. Jejich vtipně tvarované hlavy a obrovské krční svalstvo od každodenního mlácení hlavou do skály působí opravdu legračně. Po osvobození těchto lidí se vám zpřístupní menu s příkazy. Od této chvíle totiž sebou budete mít skupinku těchto lidí, kterým můžete dávat  základní příkazy. Můžete jim říct ať se vás drží a neodstoupí od vás ani na metr, nebo ať zůstanou na místě kde se právě nacházejí, nebo je můžete poslat ke vzdálené skupince nepřátel. Zadávání příkazů je velmi jednoduché a intuitivní, takže vám rychle padne do noty. Občas se mi ale stalo, že jsem jim občas zadal příkaz ale nedočkal jsem se žádné odezvy. Sice se mi to stalo jednou nebo dvakrát ale když na vás běží padesát nepřátel a jedinou záchranou mohou být vaši spolubojovníci a oni stojí pár metrů od vás a koukají jak vás démoni pomalu vraždí, dokáže to vyvézt z míry. K jejich inteligenci se toho moc říct nedá. Když k nim přiběhne nepřítel, zabijí ho, když chcete aby došli na určité místo, dojdou tam. Nic víc, nic míň.

V této chvíli dostává důležitost kytary zcela nový rozměr. Vaše kytara respektive vy umíte sóla, která zní jako klasická kytarová sóla, ale v tomto metalovém světě mají jakousi zvláštní moc. Na výběr máte hned několik sól, které vám můžou mnohdy zachránit život. Je zde například sólo, kterým dodáte vaším spolubojovníkům větší sílu, nebo sólo, které vašim protivníkům přetáhne přes hlavy kukly, přes které vás nevidí a tím se stávají velmi snadným cílem. Je zde také velmi užitečné sólo, kterým si přivoláte svůj vůz přímo k sobě, takže se nemusíte bát, že byste ho ztratili nebo, že pro něj budete muset někam chodit. Sóla můžete hrát prakticky kdy chcete, klidně i mimo jakoukoliv misi jen tak pro radost. V momentě kdy si zvolíte sólo, zapne se vám minihra, která se velmi podobá hudebním sériím jako třeba Guitar Hero, kde se musíte trefovat stisknutím tlačítka v určitém momentě do správných barev. Zahrání takového sóla je velmi jednoduché a zabere vám maximálně deset až patnáct vteřin. Pokud se zrovna netrefíte do správné noty, tak se vám kytara přehřeje a musíte čekat, než opět vychladne, což může být v tužších soubojích rozhodující.

Zhruba v polovině hry, kdy jsem sotva začal rozdávat příkazy svým spolubojovníkům mě opět tvůrci překvapili opět zásadní změnou hratelnosti. Jelikož byly bitvy pořád těžší a těžší a protivníků čím dál víc, tak se metaloví bohové rozhodli, že Eddieho obdarují křídly, čímž se úplně změnil styl boje a možná i žánr. Z mlátičky ve které můžete rozdávat základní příkazy se rázem stala plnohodnotná RTS tedy real-timová strategie. Bitvy probíhají tak, že proti sobě stojí dvě pódia. Kdo zničí nepřítelovo pódium jako první, vyhrál. Z tohoto pódia vám vylézají jednotky vašich vojáků a různá vozítka, která přikážete postavit. V každé strategii potřebujete na stavbu jednotek suroviny. V této hře potřebujete fanoušky. Ty čerpáte ze země, tedy přímo z pekla, tak, že na určitých bodech postavíte stánek pro fanoušky, který čerpá jejich přízeň a posílá jí na pódium, díky čemuž můžete stavět jednotky. Síla jednotek závisí na tom, jaké máte pódium. To můžete vylepšovat, opět pouze pokud budete mít dostatek fanoušků. Celkem jsou čtyři dostupná vylepšení pódia i když nejlepší vylepšení budete potřebovat prakticky až k samotnému konci hry. Díky křídlům, které jste dostali, máte perfektní přehled o situaci na bojišti, jelikož je kamera prakticky stejná jako u obyčejné RTS. Zde je rozdíl v tom, že se bitvy můžete osobně zúčastnit. A to tak, že prostě schováte křídla a vydáte se se svými bojovníky proti nepřítelově pódiu. S každou bojovou jednotkou můžete jít do tandemu, to znamená, že se vám otevře mnoho speciálních útoků. Například, pokud budete mít auto, které je obdařeno výbušnými šípy, můžete ho poslat proti nepříteli, nebo do něj můžete nasednout a střílet po nepřátelích sám. V pozdních fázích hry, kdy jsem obsadil nepřítelovy stánky pro fanoušky jsem měl tolik fanoušků, že jsem nevěděl co s nimi, jelikož můžete mít na bitevním poli najednou maximálně čtyřicet jednotek. Takže mi většinou stačilo nakoupit co nejvíc jednotek a poslat je rovnou na nepřítelovo pódium. Zhruba čtvrtá až pátá etapa už soupeře dobila, což pro mě znamenalo vítězství. Od chvíle co se ve hře objevil tento způsob boje, se v hlavní příběhové lince prakticky nic jiného nedělo. Po nějaké době mě tento styl boje začal nudit ale to už jsem byl v závěrečné bitvě, která opět zastavila přísun nudy.

Co se týče technické stránky hry a všeobecně prezentace jsem nebyl vyloženě nadšen ale ani zklamán. Ano grafika je rozporuplná, prostředí metalového světa mohlo vypadat lépe. Chybí zde mnoho detailů a celý svět mohl být bohatší. Naopak postavy se mi velmi líbily. Ano opět by to možná chtělo víc detailů ale v této hře mi to vůbec nevadilo, protože grafika postav tak nějak seděla k celému stylu hry. Dvakrát nebo třikrát klopýtalo snímkování, ale to nestojí ani za řeč, jelikož to nebylo nic markantního. Hudba v této hře mě naprosto pohltila, tak široký a dobrý výběr skladeb jsem už dlouho neviděl a není divu, že hra bojuje o cenu za nejlepší soundtrack roku. I když nejsem žádný metalista, ale spíš jemnější rocker, tak jsem si každou skladbu neuvěřitelně vychutnal. Dalším skvělým aspektem prezentace je bezesporu dabing, kterého se tvůrci zmocnili opravdu zodpovědně. Všechny postavy jsou profesionálně nadabovány, i když je skvělý Jack Black převyšuje o dvě třídy. On vůbec Jack Black drží tuto hru nad laťkou průměrnosti. Jeho přítomnost ve hře je stejně důležitá jako třeba přítomnost Tomáše Rosického v České Reprezentaci. Všechno se hraje na něho a bez něj by to byla jen průměrná hra.

Tvůrci z Double Fine opět ukázali jak kvalitním jsou studiem a že mají hodně skvělých nápadů, které umí zakomponovat do hry. Kdyby se vyhnuli nastupující nudě ke konci hry, hra by dopadla ještě lépe. Pro mě příjemné překvapení, které by si zasloužilo lepší prodeje než jeho předchůdce Psychonauts a možná i nějaké to pokračování. Takže metalisté a rockeři: kupujte, pro vás bude tato hra modlou. Příznivci rapu a taneční muziky: Ruce pryč, z téhle hry by vám bylo špatně:)

+ humor, Jack Black, originalita
- grafika, humor se po čase vytratí, poměrně úzké publikum

Prezentace – 8/10
Grafika – 7/10
Hudba – 9,5/10
Hratelnost – 8/10
Trvanlivost - 7/10

Celkově – 79/100