Vývojáři z Capcomu nám v minulosti přinesli řadu kvalitních FPS jako například Lost Planet nebo Bionic Commando. V minulém roce byla ohlášena další futuristická FPS s názvem Dark Void, která měla být revoluční, co se týče prostorového pojetí soubojů. Zda hra splnila očekávání a naděje, které se do ní vkládaly se dozvíte v naší recenzi.

V Dark Void se chopíte role hrdiny Williama Augustus Greye neboli Willa. Druhá světová válka probíhá v plném proudu, když v tom nájemný pilot Will dostane zásilku, kterou má dopravit přes oceán. Doprovázet ho bude jeho bývalá přítelkyně Ava, která ve hře sehraje velmi podstatnou roli. V tom ovšem začne mít letadlo vážné problémy, přičemž se náhodně nachází v Bermudském trojúhelníku, kde také havaruje. Krátce po havárii zjistíte, že se nacházíte v jakési džungli, kde podivní lidé vedou dlouhá léta válku proti robotům zvaným Hlídači.  Později však zjistíte, že roboti mají v sobě mimozemskou organickou hmotu, která je řídí. Tito mimozemšťané přiletěli na Zemi, aby si zotročili lidskou rasu a hráli si na falešné bohy na což zareagovalo hnutí odporu, které je vyhnalo do jiné dimenze zvané Void, ze které se mimozemšťané právě snaží dostat. Will se samozřejmě k hnutí odporu přidá, aby se z této podivné dimenze mohl dostat, později však zjistí, že tu není úplně náhodou. Hnutí odporu vás bude po celou hru zásobovat zbraněmi a úkoly. Zde také získáte onen jetpack, který vám osobně předá slavný vynálezce Nikola Tesla, který velí celému hnutí odporu. Celý příběh působí velmi zajímavě, ale zpracování příběhu se tvůrcům nepovedlo, což poznáte hned na začátku hry, který je zpracován přinejmenším hodně podivným způsobem.

O hře Dark Void se před vydáním opravdu hodně mluvilo a to hlavně v souvislosti s jetpackem, který hlavní hrdina získá zhruba po půlhodině hry. Právě ono létání mělo být hlavním aspektem hry a tvůrci také slibovali, že to bude to nejzábavnější co ve hře najdete. Bohužel měli pravdu. Hra by se dala rozdělit na tři úkony. Střílení emzáků, střílení emzáků na plošinách a střílení emzáků ve vzduchu. Chození po světě a zabíjení robotů tak zábavné není, jelikož tam nenajdete nic co už byste neviděli v mnohem lepším provedení jinde. Pochválit musím systém krytí, který funguje dobře, ale i to je v jiných hrách zpracované lépe. Stlačením jediného tlačítka se schováte za překážku, přičemž můžete střílet naslepo, tak aby jste zbytečně nevykukovali a neriskovali kulku v hlavě, anebo počkat až nepřítel vyleze a přesně mu poslat olověného kamaráda. Pokud se dostanete příliš blízko nepříteli, můžete ho začít mlátit, nebo na něj použít pohledné kombo, které ho zaručeně pošle k zemi. Jaký útok použijete nemůžete ovlivnit, jelikož si Will útoky vybírá sám. Je zvláštní, že někdy do nepřátel můžete vystřílet celý zásobník a nic se jim nestane, a někdy prostě k někomu přijdete zasadíte mu dvě rány a máte po problému. Do některých typů nepřátel se dokonce nevyplatí střílet. Stačí k nim prostě přiběhnout a začít mlátit hlava nehlava.  Trošku mi vadilo, že hlavní hrdina neumí přeskočit z jednoho úkrytu do druhého, nebo úkryt pohodlně přeskočit jako je to například v Uncharted.

Na řadu ovšem přichází souboje na plošinách, které jsou rozhodně zábavnější než chození po světě. Takových soubojů ve hře naleznete mnoho a tady už přichází na řadu ony vertikální souboje. Tlačítkem pro krytí si Will stoupne na kraj plošiny, odkud se vám otevře krásný výhled dolů, který u někoho může vyvolat závratě. Z této pozice můžete pohodlně kropit nepřátele pod sebou, kteří za vámi pochopitelně šplhají nahoru, zároveň můžete pohotově přeskakovat z plošiny na plošinu ve své úrovni, nebo můžete skočit nad plošinu pod vámi, což doprovází pěkně provedená animace. To samé můžete dělat cestou vzhůru, k tomu už ale budete potřebovat jetpack, ale nemějte strach, spouštění jetpacku je automatické, tudíž je šplhání po plošinách stejně jednoduché jako jejich slézání. Bohužel i tyto souboje vás časem omrzí i když se pravidelně střídají s ostatními souboji, je jich tam přeci jen moc,  a od poloviny hry si budete říkat, proč už jsem zase na těch plošinách.

Třetí a opravdu nejzábavnější částí hry jsou vzdušné souboje, kdy s jetpackem na zádech střílíte po nepřátelských lodích různých velikostí. Létání je provedeno opravdu moc pěkně a obsahuje dva módy: Vznášení a let. Oboje můžete spouštět naprosto libovolně kdy se vám zachce. Vznášení spustíte stisknutím trojúhelníku, výšku přidáváte podržením křížku. Vznášení vám může pomoci za jakékoliv situace. Například pokud jste obklíčeni desítkami nepřátel a krčíte se v úkrytu, stačí zapnout jetpack vznést se do vzduchu a v klidu z výšky všechny nepřátele postřílet, nebo pokud se třeba nemůžete dostat k nepříteli zepředu, stačí se vznést obletět ho a zaútočit zezadu. Tato strategie se velmi hodí například pokud se chcete zbavit těžkého kulometu, jelikož útok zepředu by se rovnal jisté smrti. Co mi hodně vadilo na vznášení bylo, že je nemožné zvýšit rychlost klesání. Představte si situaci, kdy se vznášíte nad plošinou a potřebujete se na ní rychle dostat jelikož do vás střílí nepřátelé. Místo abyste rychle přistáli, musíte počkat něž tam pomalinku doplachtíte. To se stávalo velmi často frustrujícím, jelikož díky tomuto nedostatku jsem často neunikl smrti. Později jsem už využíval možnosti vypnout jetpack a na onu plošinu dopadl, což mi často vzalo hodně zdraví, ale stále to bylo lepší řešení, než se nechat zabít.

Druhou možností využití jetpacku byl let, který lze spustit pouze z módu vznášení opětovným stisknutím trojúhelníku. Létání je provedeno velmi pěkně ať už se jedná o pohodlné manévrování nebo střelbu, tak jsem zde nenašel chybu. Trochu kostrbaté mi přišli speciální úhybné manévry, kdy nejdřív musíte stisknout pravý analog, a poté oběma páčkami uvézt směr, kterým se chcete vydat. Když už se povedli, tak byly velmi účinné hlavně když jsem potřeboval setřást nepřátelskou stíhačku, které jsou mimochodem parádně zpracované a oplývají designem, který jsem opravdu ještě neviděl. Díky umístěným kulometům na vašem raketovém batohu můžete střílet po nepřátelích, přičemž je paradoxně dobře že se tady nenachází automatické zaměřování, jelikož byste se asi rychle začali nudit. Bojovat proti nepřátelským stíhačkám můžete buď již zmíněnými kulomety nebo můžete skočit na jejich stroj a za doprovodu tlačítkové sekvence ve stylu God of War zaujmout místo pilota a bojovat s nepřátelskou stíhačkou. Pokud se ovšem z vašeho stroje začne kouřit, můžete jej opustit a bojovat opět s jetpackem na zádech. To samé můžete udělat se stíhačkami svých parťáků i když zde už na vás nečeká tlačítková sekvence. Vzdušné souboje však postrádají větší spád a tak vás také začnou po čase nudit. Souboje někdy trvají klidně i čtvrt hodiny a tak už po pěti minutách si budete říkat, už abych byl zpátky na zemi. Jenže jakmile se dostanete na zem začne vás nudit i to a tak už jen čekáte, jestli vám hra nabídne něco nového. Nenabídne a to od zhruba druhé hodiny hraní.

Základem každé FPS jsou zbraně. V Dark Void se jich nachází pouze šest, z nichž je jedna obyčejný samopal a ostatní jsou laserové zbraně mimozemského původu, které se objevují v každé druhé scifi FPS. Každou zbraň včetně jetpacku si můžete mezi jednotlivými kapitolami nebo na určených místech vylepšovat. Jelikož můžete mít u sebe v jednu chvíli maximálně dvě zbraně, můžete si je na těchto místech také vyměnit. Opět se nejedná o nic světoborného. U každé zbraně máte tři možnosti vylepšení. To si kupujete za takzvané Tech points, které sbíráte klasicky po mrtvých nepřátelích, nebo je můžete nalézt někde ukryté. Za celou hru jsem za nasbírané body dokázal koupit dvě vylepšení na dvou zbraních. Na zbytek prostě nebudete mít body, ale můžete si je dále vylepšovat při opakovaném hraní. Na druhou stranu, jsem ani moc nepocítil rozdíl mezi základní a vylepšenou zbraní. A tak jediný upgrade, který se mi opravdu hodil byly přídavné rakety na jetpack, které se hodí na vzdušné souboje a v neposlední řadě také na závěrečného bosse, kterého při troše štěstí uvidíte za nějakých šest hodin což je opravdu žalostně málo.

Nevím co si mám myslet o technické stránce. Grafika nepřátel, kteří mají mimochodem skvělý vzhled je dobrá stejně jako grafika lodí atd. Postavy a prostředí vypadá podstatně hůře. Chybí tu spoustu detailů a některé úseky v přírodě vypadají jako kdyby je grafici zapomněli dodělat. Co je ovšem na technické stránce hry vůbec nejhorší jsou animace. Ať už se jedná o skákání nebo jednoduché běhání vypadá to jako z nějaké hodně špatné hry na PS2. Opravdu, i tak jednoduché animaci jako je běh jsem se prostě musel smát, protože nic tak špatného sem už dlouho neviděl. Přechody mezi animacemi jsou také hodně odfláknuté a jde krásně vidět, kdy jedna animace končí a druhá začíná. Celé to pak působí velmi kostrbatě. Další závažná chyba technické stránky bylo místi klesající FPS. Místy, kdy bylo na obrazovce opravdu hodně nepřátel, spolubojovníků i letounů se ze hry prakticky stala slideshow. Toto se mi stalo asi třikrát za celou hru ale dokázalo to hodně pokazit dojem, zvláště potom, když kvůli trhání obrazu narazíte se svým jetpackem v plné rychlosti do zdi, což samozřejmě znamená smrt.

Co se týče zvuků, i tam měla hra problémy a občas zvuk vůbec neseděl k tomu, co se právě odehrávalo na obrazovce. To se stávalo poměrně často i když některé zvukové efekty jsou povedené jako například, když k vám někdo mluví a vy odejdete dál tak ho samozřejmě přestanete slyšet a zvuk se automaticky přepne do vysílačky. Velké plus si zaslouží atmosférická hudba od slavného Beara Mcraryho, který má na svědomí hudbu ke kultovnímu televiznímu seriálu Battlestar Galactica.  Hudba k celé hře opravdu sedí a doplňuje nebo spíše vytváří tu správnou atmosféru. Dabing je také velmi povedený hlavně díky hlavnímu hrdinovi, který byl nadabován slavným Nolanem Northem, představitelem Nathana Drakea v Uncharted 1 a 2.

Velká škoda je, že tvůrci úplně zapomněli na multiplayer, který by určitě vypadal velmi zajímavě. Velké multiplayerové bitvy jak na zemi tak ve vzduchu by určitě stáli za vyzkoušení. Co říci na závěr? Z Dark Void se klidně mohla stát nejlepší FPS prvního čtvrtletí, místo toho tu máme v mnoha aspektech nedodělanou, technicky pokulhávající hru, kterou nezachrání ani slogan na obalu: První skutečně 3D akce, kterému se po dohrání můžu jen hlasitě zasmát. Věci, na kterých je celá hra postavena ve skutečnosti tak skvělé nejsou a tak vás po čase hra začne nudit. K opakovanému dohrání se budete přemlouvat hodně dlouho. Jediná motivace k opakovanému hraní jsou trofeje, které díky absenci online multiplayeru nejsou nijak těžké a zvládl by je i velmi průměrný hráč. Celá hra tak skončila na hranici béčkové akční řežby, která mohla dopadnout mnohem lépe.

+ hudba, dabing, zajímavá zápletka
- animace, grafika, pokulhávající FPS, linearita

Prezentace – 7/10
Grafika – 6/10
Hudba – 9/10
Hratelnost – 6/10
Trvanlivost - 5/10

Celkově – 65/100