Už to budou dva roky, co se do našich konzolí dostali dva přátelé ve zbroji, Rios a Salem, ve velmi originální hře Army of Two, která sbírala většinou nadprůměrná hodnocení a ani prodeje nebyly nejhorší, což dokazuje zhruba 2 400 000 prodaných kopií skrze všechny platformy. V lednu se k nám dostal druhý díl s podtitulem The 40th Day, který slibuje spoustu novinek oproti prvnímu dílu, kdežto celý koncept hry bude opět zacílen na kooperativní akci. Zda předčil svého předchůdce nebo se zařadil mezi další průměrné akční hry se nyní můžete dočíst v naší recenzi.

Hra začíná v momentě, kdy se Rios a Salem procházejí po ulicích Šanghaje, když v tom se na celou metropoli spustí mohutný teroristický útok. Ze začátku to může trošku připomínat Armageddon, jelikož kolem vás v mžiku začnou padat mrakodrapy, domy a různé stavby rozseté po Šanghaji. Oproti prvnímu dílu se bude hra odehrávat jen v Šanghaji, takže neočekávejte cestování přes celý svět, jako tomu bylo v původní hře. Nečekejte ani žádný propracovaný příběh, jelikož tady se hraje hlavně na zběsilou akci a příběh tu plní jen podřadnou funkci, což je rozhodně škoda. Filmečků tedy není mnoho a když už na nějaký narazíte, spíše než uvádět do příběhu, vám ukáže proč vlastně budete teď střílet, nebo vám ukáže jaké jednotky se k vám řítí atd.

Celou kampaň můžete začít buďto sami za pomoci počítačem ovládaného společníka nebo se svým kamarádem a rozdělenou obrazovkou, nebo samozřejmě online. Pokud se rozhodnete pro poslední možnost, máte ještě na výběr zda chcete hrát se svým kamarádem soukromou hru, nebo vám může hra najít kohokoliv, kdo zvolil stejnou volbu jako vy. Na začátku si můžete vybrat za jakou, z dvou steroidy žrajících osob, se postavíte vstříc teroristům. Kromě barvy jejich pleti a velikosti svalů žádné rozdíly nenajdete. Jak už bylo zmíněno pokud zvolíte možnost Solo, bude vás následovat počítačem ovládaný parťák. Až na drobné výjimky, kterých je opravdu minimum, se na něj můžete spolehnout. Nezasekává se o překážky, účinně se kryje a dokáže vás dostat z bryndy, když je to třeba. Aby jste si s počítačem ale opravdu rozuměli, budete se muset naučit používat tři různé příkazy. Můžete svému parťákovi přikázat aby postupoval dál mezi nepřátele nebo se držel co nejblíže vašeho zadku, a také samozřejmě aby zůstal tam kde je. Všechny příkazy se udávají směrovými tlačítky, takže vše probíhá nanejvíc pohodlně a rychle. Mezi příkazy je ještě možnost zobrazit v malém okénku, co právě váš parťák vidí.

Z těchto příkazů a celkové spolupráce samozřejmě vyplývá možnost taktického uvažování a likvidování stovek nepřátel. S tím velmi úzce souvisí takzvaný Aggro metr, který zobrazuje zuřivost nepřátel. Ten se přelévá z vaší strany na stranu vašeho parťáka podle toho, jak jste agresivní vůči vašim nepřátelům. To znamená, jak hodně na ně střílíte, čím na ně střílíte a kolik jich zabijete. V případě, že se metr přelije kompletně na vaší stranu, znamená to, že nepřátelé půjdou výhradně po vás, což otevře cestu vašemu parťákovi k rychlému oběhnutí nepřátelského krytu a nečekaný útok z boku nebo do zad. Aggro metr je sice velmi dobrý nápad, ale prakticky umožňuje jen jeden druh taktiky se kterým si vystačíte po celý zbytek hry. Vždy stačilo vašemu parťákovi přikázat, ať zůstane vzadu, počkat až se mu naplní aggro metr a poté zaútočit z boku. Zvláštní je, že vás nepřátelé nikdy nevidí, pokud má váš parťák naplněný aggro metr. Občas jsem šel přímo proti nepříteli s brokovnicí v ruce, ten si ale stále všímal pouze mého kolegy, což pro něj znamenalo jistou smrt a pro mě jednoduchý kill. Inteligence nepřátel by mohla být daleko lepší, naproti tomu s parťákem jsem byl spokojený. S vaší souhry vyplývají i naskriptované situace, ke kterým si musíte vzájemně vypomoci. Jde například o otevírání dveří, vyskakování na vyvýšená místa atd. Novinkou ve hře jsou možnosti volby. V každém levelu se nachází několik civilistů, kteří jsou v držení teroristů. Vy je můžete zachránit, za což vás hra odmění velkým balíkem peněz, nebo prostě vyvraždit teroristy a nezajímat se o to jestli během tohoto souboje některý z civilistů zemře. Další možnosti volby se vám zpřístupní několikrát za hru, kdy se máte rozhodnout jestli například zabijete váš kontakt, nebo ho necháte žít. Ať už se rozhodnete tak či onak, vždy se vám na obrazovce spustí jakýsi komiks, který ukáže zda byla volba dobrá nebo špatná. U některých voleb ale nebyla ani jedna volba dobrá. Nakonec je to vlastně úplně jedno, jelikož tato rozhodnutí nemají sebemenší vliv na příběh nebo hratelnost.

Pokud se rozhodnete pro záchranu, připravte se na to, že to nebude jednoduché a vše musí proběhnout naprosto rychle a bezchybně. V takových situacích vám dobře poslouží GPS, které vám nejenom ukáže vždy správnou cestu, ale také s ním můžete vidět vaše nepřátele i skrz zeď. Navíc tento modul dokáže rozeznat hodnosti. Nad každým nepřítelem se objeví šipka. Podle toho kolik je nad nepřítelem šipek, takovou má hodnost. To se hodí právě při záchraně rukojmích. Pokud se vám totiž podaří připlížit se za teroristu s nejvyšší hodností, stačí ho chytit pod krkem a začít mířit na ostatní podřízené, kteří se okamžitě vzdají a vy, respektive váš partner, můžete všechny popravit nebo svázat. Pokud rukojmí hlídají pouze dva, maximálně tři teroristé, lze vše vyřešit z dálky odstřelovacími puškami. V momentě kdy zamíříte jednoho nepřítele, váš parťák to inteligentně rozpozná a začne mířit na druhého. V momentě kdy vystřelíte, vystřelí i váš partner, takže většinou teroristé ani nevědí, že se něco stalo. Pokud však teroristé jednoho z vás zpozorují můžete ještě předstírat, že se vzdáváte. Na pokyn stisknutím křížku zvednete ruce, následně kleknete na zem a jakmile jste připraveni zaútočit, dejte signál svému partnerovi, který začne z dálky střílet. Vy mu samozřejmě můžete pomoci vytasením pistole. V tomto momentě se vám zpomalí čas, abyste měli větší šanci přesně a rychle zasáhnout.

Výše zmíněné techniky rychlého zásahu se vám budou hodit i v situacích, kde několik teroristů hlídá pancéřovou bednu, ve které se nachází velmi tučný finanční obnos. Pokud nezakročíte dostatečně rychle, bedna se uzavře a vy se s jejím obsahem můžete nadobro rozloučit. Jedná se o jakési vedlejší nepovinné mise. Hlavní úkoly postrádají jakoukoliv originalitu. Většinou je to ve stylu dojdi sem, tady pohni pákou, tady všechny postřílej, tady znič protiletadlové dělo atd. Nic co bychom neviděli v desítkách tuctových akčních her. Kolikrát jsem ani nevěděl co mám udělat. Nevím jestli to bylo díky chybějícím titulkům, nebo kvůli tomu, že mě to prostě nezajímalo. Ve hře totiž prakticky nejde zabloudit. Mise jsou dá se říci až tunelovité. Občas se najde prostředí, kde můžete využít vaše taktické schopnosti k obklíčení nepřítele, ale většinou jde jen o tunel. Tudíž vás úkoly ani nebudou zajímat jako mě, jelikož příběh nestojí za nic a pokud máte někde pohnout pákou nebo stisknout tlačítko, vždy na něj ihned narazíte. A pokud byste se náhodou ztratili například v rozbořených kancelářích, tak vás z maléru vždy dostane kvalitně provedené GPS.

Několikrát jsem zde zmínil peníze. Ty můžete získávat z padlých nepřátel, střežených beden nebo za jednotlivé úkoly. Za ně si pak můžete nakoupit nové zbraně a vylepšení na zbraně, které vlastníte. Zbraní je tu asi 30, a tak si prakticky každý najde právě tu zbraň, která mu nejvíc vyhovuje. Najednou můžete u sebe nést celkem tři zbraně. Jeden samopal nebo útočnou pušku, malou pistoli a speciální slot je na sniperskou pušku nebo raketomet plus samozřejmě dvojici ručních granátů. U každé zbraně můžete upravit její parametry a vzhled tak, aby odpovídal vašemu vkusu. Na každou zbraň si můžete přidat větší zásobník, na samopal třeba dalekohled, který můžete kdykoliv rychle vypnout, abyste byli schopni bojovat i na blízko a jiné vychytávky, bez kterých byste se na konci hry asi jen těžko obešli. Měnit si můžete také vybavení včetně vaší masky, kterých je tu také nespočet. Dokonce když přejdete na domovskou stránku hry, můžete si zde v celkem jednoduchém editoru vytvořit svůj vlastní design masky a následně jej převést do hry. Můžete si samozřejmě také stáhnout povedené výtvory ostatních hráčů. Škoda, že není tento nápad třeba v takovém NHL, kde by jistě našel mnohem lepší uplatnění.

Multiplayer obsahuje celkem pět módů v deseti hráčích na šesti různých mapách. Tím prvním je klasický deathmatch, dále je tu co-op deathmatch, tedy deathmatch ve dvojici, capture, kde máte za úkol držet určité místo co nejdéle jak je to jen možné, warzone, ve kterém se vám postupně objevují úkoly co máte dělat. Například označí cíl, který vy musíte najít a zneškodnit, nebo odpálit určitou pozici atd. Tým který tyto úkoly splní dříve, vyhrál. Jako poslední je tu mód extraction, který spojí všechny hráče do jednoho týmu proti útočícím vlnám počítačem ovládanými protivníky. Velkým plusem je možnost založit si soukromou hru, která stále v mnoha hrách chybí. Můžete si zde zvolit mód, mapu, minimální počet hráčů, maximální počet hráčů nebo časový limit. Anebo prostě můžete zvolit rychlou hru, což vás zavede do náhodné hry nebo můžete brouzdat právě probíhajícími hrami. Zde nechybí tlačítko refresh, které vám tabulku aktualizuje. Drobnost, ale rozhodně potěší. Škoda jen, že je tu tak malý počet hráčů na mapě, protože deset se mi zdá opravdu málo. Zamrzí také velmi nevýrazné mapy, které se rozhodně nestanou vašimi nejoblíbenějšími.

Technická stránka hry je téměř ve všech směrech mírně nadprůměrná. Grafika se zdála být vynikající, hlavně v úrovni, kterou můžete znát z dema. Tam hra vypadá opravdu moc pěkně, ale jakmile se dostanete do rozbouraných kanceláří, začnete si všímat horších detailů a mnohdy i odfláknutých textur. Kvalita úrovní také spadá do slabého průměru. Mnohdy příliš lineární bez možnosti odbočení. Výjimkou je však mise v ZOO, která je provedena naprosto parádně, jen to chtělo víc takových levelů. Co se týče hudby, tak tady ani nevím co napsat, jelikož byla tak nevýrazná a nudná, že si jí ani při akci nevšimnete. Stejně je na tom dabing, který také ničím neoslní, ale zároveň neurazí. Opět takový lepší průměr.

Druhý díl Army of Two není rozhodně špatná hra. Když si vezmete jednotlivé aspekty jako je příběh, grafika, hudba tak zjistíte, že každý z nich je průměrný. Když to ale dáte dohromady a přidáte tomu něco, co hru dělá lepší, tak to jako celek překvapivě funguje. Přesně to je případ Army of Two The 40th Day. Pokud bych měl hodnotit samotnou kampaň s počítačem ovládaným společníkem, dostala by hra 50/100. Jakmile se však do kampaně pustíte s vaším kamarádem, zapojíte headsety, tak dokážete hru dohrát na jeden až dva zátahy a hodnocení hry by se vyhouplo na 85/100. Bohužel je hra celkem krátká, jelikož jsem jí stihl dohrát za zhruba 6-7 hodin, což je na akční hru proklatě málo. Tuto vadu však vyrovnává multiplayer a opakovatelnost celé kampaně, jelikož s přáteli si jí rádi projdete vícekrát. Verdikt tedy zní: Pokud máte kamaráda s headsetem, který bude tuto hru s vámi hrát po večerech, nečekejte a utíkejte do obchodu. Pokud však střílíte radši sami, tak ruce pryč, je tu dost větší srandy.

+ multiplayerová kampaň, upgrade zbraní
- s počítačem nudná kampaň, lineární, nevýrazné levely

Prezentace – 7/10
Grafika – 8/10
Hudba – 7/10
Hratelnost – 8/10
Trvanlivost - 8/10

Celkově – 77/100