Dnešní svět je vcelku legrační věc. Jsou mezi námi hry, které obsahují velké množství násilí, vulgarismů a podobných nekalostí. V očích lidí se jedná buďto o naprosto zvrácenou zábavu, v očích jiných lidí přesný opak. Je jen na vás, kam se zařadíte, ale s největší pravděpodobností úplně jinam, než do těchto dvou kategorií. Poté mezi houf takovýchto her pustíte naprosto neškodnou a mírumilovnou rybičku, jakou je například právě Loco Roco a jemu podobné hry. Jak se obyčejný hráč zachová při pomyšlení, že hraje takovouto hru, místo jeho oblíbeného GTA? Nechte si úšklebky na později, přichází hra, která vás donutí brát prášky na uklidnění.

Už první Loco Roco byl zpočátku velmi výstřední záležitostí. Pohybující se barevné a hlavně hudebně naladěné koule působili z počátku mírně úchylným dojmem, než člověk zjistil, že se jedná o opravdu kvalitní hru, která dokáže na nějaký ten čas zasytit. Stejně tak to platí i o pokračování, které je až na pár výjimek v hratelnosti téměř stejné. V čem vlastně tkví celá zápletka? Vtělte se do kůže těchto malých stvoření. Každý den se jen někde pohupujete, zpíváte si veselé písničky, a náhle do vaší spokojené a barevné země vtrhne zlosyn s armádou Mojo a svojí zlou hudbou, pomocí které vysává energii z celé vaší země. Líbilo by se vám to? Jasně, že ne, a proto byste se bránili naprosto stejně, tedy vlastní hudbou. Jenže hudba je vlastně to poslední, o co tu tak nějak jde.




„Vodovky nebo tempery?“

Hra je stylizována v naprosto barevném a svěžím kabátku. Téměř každá úroveň překypuje barevnou sytostí, která se může na první pohled zdát velmi jednoduchá, ovšem je maximálně stylová a příjemná na pohled. Proto postupně projedete snad celou barevnou paletu, od prvních úrovní, kterou jsou mixovány spíše do běla a jiných obyčejných barev, po děsivé až hypnotizující kombinace. Postupem času, čím více pronikáte ke konci hry, zjišťujete, že je hra hezčí a hezčí. Pastelová grafika, která jakoby vypadla kresleným malbám je vskutku příjemná a i přesto se řadí mezi ty nejlépe vypadající hry na PSP. Možná si ťukáte na čelo, jak může něco tak jednoduchého být hezké, ale počkejte na vlastní test hry. Co je malé, to je hezké, jak se občas říká. To platí i pro tyto hlasité koule. Začínáte jako relativně malý Loco Roco, se kterým se postupně kutálíte krajinou a sbíráte další, menší potvůrky. Právě požíráním ostatních rostete více a více, neboť je to nutné pro některé části úrovní, jindy se zase musíte rozložit zpět na menší kuličky, abyste se prodrali úzkými částmi. To ovšem není vše. Při průchodu jednotlivými úrovněmi jsou vaším cílem hlavně noty, pomocí kterých skládáte dohromady píseň, a jak jsem řekl na začátku, pokud máte píseň, můžete porazit nepřátelskou armádu Moja. Jenže si musíte notu zasloužit a tak při sebrání naskočí malá hudební minihra, při které musíte mačkat tlačítka podle ukázek na obrazovce. Právě sebráním noty začnou i vaši malí hrdinové zpívat trošku jiný tón, ba dokonce se mění i jejich mimika. Postupně tedy přibývá zpěváků ve vaší „kapele“, až do obsáhlosti menšího orchestru. Během vašeho putování potkáte i pár postaviček, které slouží k rozšíření příběhových obzorů, případně osvětlení některý záležitostí. To všechno vás čeká v 2D pohledu. A počítejte s tím, že vás do konce života budou strašit pohledy těchto kulatých stvoření! Do toho všeho vám zpívají právě malí Rocové (opravdu nevím, jak je nazvat jinak, musíte se spokojit s tímhle), kteří vydávají opravdu místy šílenou melodii ze svých úst. Právě to dělá tuto hru takovou jaká je. Pokud necháte na chvilku postavičky v klidu, ihned se začnou ozývat svými hlasitými skřeky. Buďto je budete milovat, nebo nenávidět. Co ale trošku zaostává, jsou ostatní zvuky. Vývojáři se spíše věnovali hlavně soundtracku, můžeme-li to takhle nazvat.

„Jde to s tebou z kopce…“

Budete si připadat jako na kolotoči. Rovné plochy střídají naprosto šílené skoky a klouzačky vedoucí kamsi. Postupně takto projdete celkem pětadvacet rozdílných úrovní, každou se svým specifickým tématem a barevným nádechem, který se mění podle světa, ve kterém se pohybujete. První z nich bývají více méně banální záležitostí, postupem času ale přihořívá. K cíli vede více cest, a vy najednou stojíte na pokraji rozhodnutí. „Tudy nebo tudy?“. Proto se občas stane, že mírně zabloudíte, nebo se pro jistotu kompletně ztratíte, ale není se čeho bát. Cesta je navržena tak, aby bylo možné se vrátit na klíčové místo tak, abyste mohli posbírat chybějící noty. S tím se ale také pojí hlavní zápor hry. Hra je celkově relativně obtížná, pokud se soustředíte na 100% dokončení. Neříkám, že je nějak extra těžké každý level projet během okamžiku, ale pro jeho plnohodnotné dokončení budete potřebovat více než jen trpělivost. Novinkou jsou také podvodní části úrovní, kde zase platí trošku jiná pravidla, než na souši. Rozhodně příjemné zpestření, které funguje jak má. Stejně můžeme mluvit o mnoha minihrách, na které narazíte v průběhu hry, namátkou třeba vystřelování vašeho Loca pomocí Chuppů, což jsou zvířátka (pravděpodobně) se zobákem, které vás při pohlcení vymrští do vzduchu a vy se musíte vyhýbat právě ostatním Chuppům, nebo různým překážkám. Další z miniher jsou závody Loců, kde si vyberete dva s rozdílným tvarem a necháte je kutálet se. Jedná se vlastně o formu dostihů, akorát místo peněz vyhráváte součástky na stavění a vylepšování domů pro MuiMui, což je jedna z featurek v této hře, jenž je absolutně zbytečná, ale někomu může dávat pocit sebeuspokojení, při vybavování svého kurníku. Ale všechno něco stojí, a tak budete muset na prkno platit tokeny, které jste si poctivě vydřeli v minihrách. Tedy po nějakém tom odehraném čase se začne hřiště pro tyto modré pacholky celkem měnit, začne přibývat nábytek, nové pokoje, ale také nutné věcičky na obranu před útoky nepřátel. Jo, tenkrát na frontě to byla bída. Bohužel téměř nemáte kontrolu nad tím, co a jak do svého domu umisťujete, proto tato část jaksi postrádá smysl.


Mnoho her na PSP se potýká s problémy, co se týká ovládání. Děkujme bohu, ale Loco Roco 2, není tím případem. Ke štěstí vám po většinu hry postačí postranní tlačítka L a R, které značí strany, na kterou se má Loco hýbat, při jejich současném stisknutí Loco vyskočí. Dále používáte pouze pár hlavních tlačítek k interakci s prostředím. Dobré ovládání člověka vždy potěší, ještě více to platí v případě PSP her.

Adventura s prvky klasických skákaček, mírnými rébusy na, svižnou a příjemnou hratelností, spolu s příjemnou grafikou. Malé shrnutí na závěr. Loco Roco 2 je i přes několik neduhů, jako je obtížnost, specifický styl hry, který nemusí sednout každému a mírný stereotyp, který se dostaví při dlouhodobějším hraní je nadmíru dobrá hra, kterých je na této platformě spíše poskrovnu. Roztomilý přístup této hry naprosto ke všemu musí rozehřát srdce i těm největším pacifistům z nás. Rozhodně jedna z těch světlých stránek her na PSP, která pravděpodobně nebude bavit každého, ale kdo se chytne, ten se nepustí. Doporučuji.

+ originální pojetí, krásný design, čistá grafika, hudba, ovládání, svižnost hry

- obtížnost, stereotyp při delším a opakovaném hraní, zvuky

Prezentace – 9/10
Grafika – 8/10
Hudba – 8.5/10
Hratelnost – 8/10
Trvanlivost - 7.5/10

Celkově – 80/100